Můj příběh

Miluji angličtinu a miluji ji jako prostředek, který mi pomáhá naplnit si své sny. Miluji ten jazyk, který mi umožňuje dorozumět se téměř s kýmkoliv a téměř kdekoliv.

Miluji a užívám si tu skutečnost, že díky angličtině a internetu dokážu poslouchat audia či videa a sledovat filmy v originále, účastnit se mezinárodních školení a webinářů a získávat tak zajímavé poznatky odkudkoliv a o čemkoliv a porozumět jim.

A také miluji spiritualitu a různé druhy spirituálních témat. Studuji je již více než 25 let. Nejdříve jsem byla limitována českými překlady, ale dnes již toto omezení díky znalosti angličtiny neplatí.

Nejvíce se mnou ladí díla Neala Donalda Walsche, amerického spisovatele, člověka, který doslova utekl smrti z lopaty a dokázal se vyhrabat ze samotného dna lidské společnosti až do pozice světově uznávaného spisovatele, spirituálního kouče a lídra.

Jeho Hovory s Bohem mne natolik oslovily, že jsem se pustila do překladů a šíření jejich stěžejních myšlenek ve formě Denních inspirací.

Ale miluji i další naprosto běžné věci. Jsou to procházky po horách a toulání se v lese, práce s lidmi, které velmi ráda učím, nenápadně koučuji a často s nimi vedu neformální anglické rozhovory, ráda si organizuji svůj čas podle svého a vůbec – v poslední době jsem zjistila, že se mi líbí a je moc fajn být svou vlastní paní.

A i toto vše mi angličtina umožňuje…

Bylo tomu tak vždycky?

Kdepak, nebylo. Od svých 23 let jsem jako inženýrka ekonomie pracovala na mnohých ekonomických i manažerských pracovních pozicích, kterým jsem díky své povaze dělat věci naplno věnovala maximum svého času i energie. Bohužel mnohdy i na úkor svého zdraví a péče o svou mladou rodinu a domácnost.

Pamatuji si například situaci, kdy jsem několik týdnů velmi intenzivně pracovala na projektu a v předvečer jeho odeslání se poprvé přišel podívat na stav věci ředitel a chtěl po mne v tu již naprosto nevhodnou chvíli změnit podstatné věci, které by se odrazily na téměř každé stránce připravované žádosti o grant.

Ten večer jsem poprvé odmítla.

A tu samou noc o pár hodin později jsem stála na liduprázdné křižovatce, sledujíc červeného panáčka na semaforu naproti přes silnici s vědomím, že mi za 5 minut jede vlak…Díky totálnímu vyčerpání jsem nebyla schopna si dát v hlavě dohromady, že tu křižovatku opravdu mohu bezpečně přejít na červenou a vlak tak stihnout. Vlak ujel a já se tam třásla zimou uprostřed noci 25 km od svého domova bez šance se tam nějak dostat.

Pracovní průšvihy

Již od první třídy jsem chtěla být učitelkou. Jak šel čas, můj sen se rozplynul po neúspěšné přihlášce na vysokou pedagogickou školu, kdy z více jak sta uchazečů vybrali ke studiu pouhou desetinu. Vystudovala jsem tedy ekonomiku a pracovala pro mnohé lidi a organizace, které mne po té, co vyždímaly maximum, odkoply v podstatě jako prašivého psa. Aspoň já tehdy měla ten pocit.

Zažila jsem to opravdu mockrát. S trochou nadsázky mohu říct, že jsem expert na vyhazovy. Mám potvrzené černé na bílém, že jsem od svých dvaatřiceti byla v průběhu následujících 15 let evidována na Úřadě práce sedmkrát. A s věkem těsně po čtyřicítce zájem o mne upadl úplně. Nic nepomohly prokazatelné úspěchy a zkušenosti, nic nepomohl vysokoškolský diplom, postupně jsem se dostávala do situace, kdy bych už brala práci jakoukoliv.

Angličtina

Jednoho dne se na mne psycholog na Úřadě práce jen krátce podíval: „Už jste tu zase?“ Chvíli studoval mé aktivní účasti na zahraničních konferencích a poté mne nasměřoval: „Dejte se na angličtinu.“

Proč ne? Absolvovala jsem podrobné psychologické testy, dostala doporučení na roční rekvalifikační kurz a vzhledem k tomu, že jsem měla čerstvě za sebou další neúspěšný pokus o zaměstnání, na který jsem se připravovala v anglickém jazyce, dostala se mezi nejlepší, i když o generaci mladší skupinu studentů.

Nebylo vůbec lehké jim v mém věku stačit, hlava první měsíc odmítala dovnitř cokoliv anglického vpustit, nicméně pak se mozkové závity znovu roztočily, mechanická paměť opět zaktivovala a kurz jsem v řádném termínu velmi úspěšně ukončila…..abych posléze byla znovu po krátkých obdobích zaměstnání vyhozena z dalších tří organizací, z nichž jednou byla i jazyková škola.

Zpět ve stejném kolotoči

Jak už se stalo mým zvykem, ve všech pozicích jsem odvedla prokazatelné kvalitní výsledky, posunula úroveň práce na svěřeném úseku o další stupeň výše a přesto po 3 letech byla znovu tam, odkud jsem vyšla – na samotném dně mých fyzických i duševních sil a nezájmu o mne a mou práci.

Jednoho dne mne napadlo poskládat svůj příjem ze dvou – tří zkrácených pracovních úvazků, když se stala pozoruhodná věc. Na dvou stejných místech o dva stejné zkrácené pracovní úvazky jsme se zajímaly dvě stejné ženy.

Moje konkurentka nebyla vzdělanější, nebyla chytřejší, nebyla ani v něčem zkušenější, byla to opravdu velmi běžná žena, se kterou jsem měla dokonce možnost mluvit, ale ona opravdu obě ty na sobě nezávislé pozice pro sebe dokázala získat.

Já ne…

Ve chvíli, když jsem se to dozvěděla, jsem byla na jedné společenské akci. Kamarádi kolem mne se bavili, smáli, vyprávěli historky jak z rodinného života, tak i pracovního prostředí…
Já neměla co říci. Pro mne se svět v tuto chvíli opět zhroutil. Byla jsem znovu a zase již dlouho bez práce, což jsem, a myslela jsem si, že nejen já, již vnímala pro rozhovor jako poněkud ošumtělé a nepříjemné téma jakoby svázené s mou osobou již zřejmě napořád…

Nečekaná podpora

Jedinou útěchou mi byly motivační a duchovní knihy. Půjčovala jsem si ve veřejné knihovně všechno, co jsem v knihkupectvích viděla a pokud mi to finanční situace dovolila, nakupovala jsem v Levných knihách.

Pamatuji si, že první kniha Neala Donalda Walsche na mne skoro doslova spadla. Byly tam na polici knihy tři – Hovory s Bohem – díl 1, 2 a 3. Neměla jsem peníze na všechny, ale jednu z nich, tu třetí, kde, jak jsem se dozvěděla, mělo být shrnutí i prvních dvou, jsem si koupila.

Tím dnem se Hovory s Bohem – milujícím, chápavým a s nekonečnou trpělivostí vysvětlujícím – staly již napořád nedílnou součástí mého života.

Prolomení omezení v mysli

Nevím, jakou zkušenost máte vy, ale odejít z pozice zaměstnance-nezaměstnance na volnou nohu, když vám táhne na padesát, chce velkou dávku odvahy a odhodlání anebo možná hodně velkou dávku zoufalství a beznaděje, abyste tento krok opravdu učinili.

„Když nejsem pro vás dost dobrá, tak dobře, nejsem“, řekla jsem si. „Budu to respektovat. Ale pokud jsem dokázala vybudovat fungující týmy na několika pracovištích, zavést postupy a činnosti, které na nich do té doby nebyly anebo nefungovaly, velmi úspěšně a efektivně odřídila největší projekt, který daná organizace měla, anebo zavedla systém do mnoho let zanedbávaného úseku, a to vše pro někoho!, proč bych, krucinál, to samé nedokázala pro sebe? “

Začínala jsem s prvními čtyři studenty. Jim vděčím za to, že mne podrželi a rozhodli se odejít z jazykové školy se mnou. Sehnali jsme první malou místnost a pokračovali ve výuce. Roznesla jsem letáky, rozesílala emaily a postupně, pomaloučku postupem času během následujícících 7 let jsem počet svých aktuálních studentů až ztrojnásobila.

Současná situace

V současné době mám odučeno více jak 7 let, přes 240 studentů soukromých i firemních  a přes 5 000 vyučovacích či 60 minutových anglických lekcí.

Jsem vděčná za to, že si mne studenti navzájem doporučují, že aktivně na sobě pracují a téměř denně mne překvapují svými originálními přístupy, co všechno se dokážou a chtějí naučit a zdroji, které si zkoušejí sami vyhledávat.

V určitém okamžiku ode mne začínají očekávat to, co si myslím, je opravdu nejefektivnější. Že jim pomohu zorientovat se a anglicky zpracovat nejen to, co jim já doporučím, ale i to, co si sami aktivně vyhledají dle svého vlastního zájmu a tudíž, na čem se nejvíce naučí. Jsem velmi potěšena a vděčna, když se mi dostane jejich příznivých referencí.

A můj zájem o knihy Neala Donalda Walsche?

Již dávno to není jen pasivní obdivný zájem. Jsem velmi ráda, že se s vámi mohu podělit o radostnou skutečnost, že mé překlady Denních inspirací Neala Donalda Walsche každý týden zdarma rozesílám již přes 300 zájemcům a jejich počet se každým dnem zvyšuje. Kdokoliv z vás se může nechat těmito nevšedními myšlenkami, respektive mými překlady do češtiny, inspirovat!

Ty nejlepší z Denních inspirací jsem uvedla v mém dvojjazyčném 1. ebooku 16 TOP citátů Neala Donalda Walsche. Za 3 roky, kdy je na mých webových stránkách zdarma k dispozici, si jej už stáhlo více než 100 lidí.

Díky nim vznikl i můj 2. ebook Nápady jsou Bůh, který Ti říká „AHOJ!“ aneb 31 vzkazů od Boha, který mi pomohly projít ohněm životních vztahů.  Společným vyjádřením, kterým čtenáři tuto knihu čtou, je slovní spojení „jedním dechem“.

Moje cesta za Nealem

Co mi udělalo největší radost a čím mi angličtina skutečně dokázala splnit obrovský životní sen?

Za Nealem jsem se vydala. Setkala jsem se s ním spolu s dalšími 9 lidmi z celého světa a měla možnost vést v téměř intimním prostředí společně několikahodinové rozhovory nad jednotlivými tématy jeho knih.

Nikdy nezapomenu na nádherné zapadající slunce nad Kaskádovými horami obklopujícími přátelské městečko Ashland v severozápadním Oregonu, na úžasnou atmosféru rozhovorů lidí 4 různých kontinentů, které bez rozdílu národností spojily mírumilovné myšlenky knih s původem až odněkud shůry

A jsem šťastná, že i já, nenápadná drobná žena ze samého srdce Evropy, jsem a už navždy  budu, v přímém přátelském spojení s tímto světovým duchovním mírumilovným vůdcem.

Přemýšleli jste nad tím, jaký sen máte vy? Jaký sen může angličtina pomoci naplnit vám?